Vyšlo v Magazínu Maitrea
Autor článku: Petra Zemanová
Příjemné čtení přeju 🙂
Kasha je psycholožka a psychoterapeutka, která se svojí rodinou žije v Českém ráji. Ráda sama praktikuje a provádí lidi Wim Hofovou metodou (dále jen WHM), která se v poslední době stává čím dál tím populárnější. Navštívila jsem ji, abych ji vyzpovídala z jejích zkušeností a doporučení. Bylo to nesmírně milé a veselé povídání, v rámci kterého jsem dostala možnost být provedená i ochutnávkou WHM. Byl to silný zážitek a setkání sama se sebou jako nikdy dřív. Určitě vyzkoušejte, vřele doporučuji! (na konci článku najdete kontakty)
Je to soubor cvičení, který si klade za cíl otužení těla i mysli. Má tři složky: 1. dechové cvičení, 2. pobyt v ledové vodě a 3. nastavení mysli. Na základě svých vlastních zkušeností ji dal dohromady Holanďan jménem Wim Hof, po kterém je metoda i pojmenována. Wimovi se přezdívá Iceman (ledový muž) pro jeho mnohé světové rekordy např. v plavání pod ledem, v ponoření do ledu (téměř dvě hodiny v -20 stupních!), výstup do base campu Mount Everestu jen v šortkách atd. Rád spolupracuje s vědci, kteří již potvrdili, že dokáže ve svém těle regulovat různé pochody čistě myslí.
To, co člověka na WHM zaujme nejvíce, když se s ní setká poprvé, jsou samozřejmě fotky v ledové vodě, ve sněhu apod. Ale WHM není pouze o ledu. Vystavování se chladu a studené vodě samozřejmě má svoje zdravotní benefity, o kterých vůbec není pochyb.
„Ale v této metodě funguje studená voda primárně jako nástroj, jak dostat člověka do extrémní situace, ve které se učí zachovat klid skrze práci s dechem a myslí.“
Já sama pracuji jako psycholožka a psychoterapeutka a při své praxi využívám především mindfulness techniky. WHM je postavená vlastně na tomtéž principu, ale má tam navíc tu vodu, která fantasticky funguje jako takový lakmusový papírek – jasně ukáže, jak moc tyto techniky skutečně ovládáme. Situace ve studené vodě je totiž tak silná, že mě buď donutí z ní utéct anebo to rozdýchám. Nic mezi tím není.
To je moc zajímavé. Protože je pravda, že člověk může třeba roky meditovat a nemusí to mít žádný valný výsledek, protože svojí pozorností může stále někam utíkat a mysl ho pustí. Zatímco v ledové vodě je to tak silný nápor, že nejde věnovat pozornost čemukoli jinému.
Přesně. Studenou vodu prostě neokecáš, aby byla teplejší (smích).
Prozraď mi, jak se v této technice pracuje s dechem? Když jsem se koukala na různá videa, působilo to na mě jako jakási kombinace jogínského kapalbhati, bhastriky či holotropního dýchání. Jak to tedy je?
Dechové cvičení je dynamické a je úplně jednoduché. Na Youtube lze najít spoustu videí přímo od Wima, kde podrobně popisuje, jak se provádí. Ideálně bychom ho měli dělat doma, v leže a v teple, protože to člověka dostává do změněného stavu vědomí. Takže určitě nedýchat přímo ve vodě, ve stoje, v autě apod.
„Dechové cvičení samo o sobě mění chemii v našem těle (odkyseluje ho, aktivuje bílé krvinky, čímž se zvyšuje imunitní odezva) a snižuje se subjektivní pocit bolesti.“
Čímž nás připravuje na zážitek ve studené vodě. Kdo kdy vstoupil do ledové vody, ví, že to bolí. Je to jak když se do kůže zabodává tisíce jehliček. Po dechovém cvičení se tam jde příjemněji, protože vedle subjektivního snížení pocitu bolesti se dechem také aktivuje náš hormonální systém, spustí se adrenalin a my se cítíme odhodlaní. Proto se toto dechové cvičení dá dobře využít i před sportovním výkonem.
Zajímá mě ten změněný stav vědomí. Není tam přece jenom trochu podobnost s holotropním dýcháním?
U WHM není cílem se překysličit jako u holotropního dýchání, ale dobře okysličit ano. Tím se mění PH krve na více alkalické, a zároveň se mění vodivost v těle. To znamená, že se mění (zlepšuje) i vodivost v našem nervovém systému a mohou se uvolňovat různé mentální bloky. Jednak proto, že mentální blok rovněž představuje určitou kyselost, která odchází skrze okysličování. A druhak proto, že díky vyšší vodivosti si buňky v nervovém systému mohou předat mnohem více informací. A to je přesně to, co způsobuje rozšíření našeho vědomí. Takže můžeme mít třeba různé vize, nebo hluboká uvědomění, protože dveře mezi naším vědomím a podvědomím se malinko otevřou.
Na Facebooku jsem členkou skupiny, ve které se sdružují otužilci a nadšenci praktikující WHM. Sdílejí tam svoje zážitky, radí si a občas se tam objeví i nějaká fotka s promodralými lůžky prstů s otázkou, jestli se to taky někomu přihodilo. Jak jsi říkala, že dýcháním se sníží pocit bolesti, nemůže se stát, že se sníží až moc? Protože tohle se mi zdá docela nebezpečné.
Tomu se česky říká ego. Někteří lidé to totiž berou jako soutěž a jsou ve vodě dlouho. To, že se podchladili, pak bohužel poznají, až když z vody vylezou. Říká se tomu after-drop, kdy se studená krev z periferních částí (nohy, ruce) dostává do jádra, kde se vždy udržuje krev teplá. Rozklepou se, je jim strašná zima a dostávají se z toho i pár hodin. To se děje u pobytů okolo 10 min, kdy na to ti lidi nejsou trénovaní a přesto si chtějí něco dokázat. Ale k tomu, aby se dostavil kýžený efekt, stačí i 30 vteřin.
Vážně jen tak málo?
Po dobu 30 – 40 vteřin se tělo adaptuje, vyrovnává se se šokem z chladu a vyrovnává si dech. Teprve po této půl minutě až minutě se tělo plně adaptuje a dokáže se začít uvolňovat. Proto na kurzech WHM nechávám lidi projít dobrou přípravou a ve vodě pak zůstáváme minuty dvě. Ale na každodenní bázi úplně stačí se ponořit na tu cca půl minutu a zkusit se ve vodě uvolnit. Už to přináší zdravotní i mentální efekt.
„Nejdůležitějším bodem v celém tom procesu je právě moment uvolnění.“
Kdy se to nesnažíme udržet silou, ale jsme v propojení s dechem a uvolňujeme se. Tato zkušenost (pokud je pravidelně opakovaná) se pak překlápí do jakékoli stresové situace v životě, ve které má moje tělo tendenci reagovat sevřením. Pokud na denní bázi praktikuji tuto metodu, tak svoje tělo programuji a učím novému návyku. Proto je to i pro mě jako pro terapeutku nejrychlejší metoda, jak u klientů pracovat se stresem.
Samozřejmě, že bychom mohli vyhledávat i jiné stresové situace zahrnující například hádky s lidmi, a v těch trénovat naší reakci. Ale WHM metoda je bezvadná v tom, že má nejenom spoustu zdravotních benefitů, ale je i ohromně jednoduchá, protože tam příliš nezapojujeme mysl. Což se v těch ostatních situacích (třeba právě v hádce) děje a my jsme naopak zahlceni obrovským množstvím myšlenek.
Řekla bych, že ve stresové situaci jde především o to, že ztrácíme vnímání těla. Jsme potom čistě jenom v hlavě a snažíme se vymyslet, jak z toho vybruslit. Ale ve WHM je vnímání těla zapnuto na maximum, tudíž mysl může zůstat vypnutá. Chápu to správně?
Je to tak. Ve WHM se na úrovni těla učíme jak ho uvolnit, když se spouští stresová situace, která nás nutí jít do tenze. Potom, když jsme třeba v práci a jsme ve stresu, tak přesto, že si vědomě nevšímáme, že se nám tělo stahuje, začneme ho uvolňovat podvědomě. Protože jsme na to jednoduše už zvyklí. Tedy to má krásný hluboký a dlouhodobý efekt.
Probraly jsme dechové cvičení a pobyt ve vodě. Co ta třetí složka – nastavení mysli?
Nastavení mysli je jednak o obecné uvolněnosti, ale především o propojenosti s dechem. Protože když jdu do vody, samozřejmě, že se objevují i jiné myšlenky. Hlavně příkazy typu „Okamžitě uteč!“, „Nebuď blázen!“, apod. (smích) Myšlenky a pocity mohu pozorovat a zaregistrovat je. Ale můj hlavní průvodce, ke kterému se stále obracím a jsem s ním v propojení, je právě dech. Je to primární objekt mé pozornosti. Tím se přivádím do přítomného okamžiku a kontaktu se zdrojem. V tom spočívá práce s myslí, která nám potom pomáhá i v každodenním životě.
Ve finále je tohle ta nejdůležitější složka, která rozhoduje o tom, jestli ve vodě zůstanu, nebo uteču. Když jsem napojená na svůj dech, tak zkrátka jdu, dýchám si, dřepnu si, pořád dýchám a najednou je zase čas odejít. Zatímco kdybych nebyla takhle napojená a opravdu začala poslouchat svoje myšlenky, tak do vody ani nevlezu.
Jaké další benefity WHM bys vyzdvihla?
Na úrovni těla tam je spousta benefitů. Například nejsem nemocná. Vůbec. Zlepšuje se stav pokožky, protože se nesmírným způsobem prokrvuje. I vlasů, pokud si je sprchujeme studenou vodou. Celý hormonální, nervový, imunitní systém se vylaďuje. Zlepšuje se plodnost, chuť na sex, celková živost…atd. atd. Je toho mnoho.
V jednom z videí jsem slyšela Wima říkat, že právě ty zmíněné systémy (hormonální, nervový, imunitní) se při dostatečném tréninku dají dokonce ovládat vůlí. Vědci, se kterými Wim spolupracuje, a kteří zkoumají jak jeho tělo pracuje při extrémní zátěži, to už dokonce potvrdili. Jak je to možné? Jak to funguje?
Na vědecké úrovni si to můžeš přečíst tady: Skripta
Ale když to úplně zjednoduším, tak se učíme mít v souladu dvě věci, které jsou na první pohled protichůdné: silnou stresovou reakci (která vyplavuje spoustu hormonů a organismus aktivuje) propojujeme s klidovou reakcí.
Na úrovni fyzična (např. z hlediska zvířete) není stres špatný, protože nás aktivuje v případě nebezpečí k výkonu, udržuje v nás živost, nutí nás se vyvíjet. Pro fyziologický stres je typické, že hladina kortizolu vyletí prudce nahoru, a když nebezpečí/stimul pomine, spadne zase dolů. Jako v životě – chvíli nahoru, chvíli dolů. Zkrátka vývoj. Ale jako lidi většinou neprožíváme ani tolik stres fyzický, jako psychický, který je spojený s našimi myšlenkami. Ty si bereme všude s sebou, i do postele, když jdeme spát. Není z něj úniku. Tím nám zvyšuje hladinu kortizolu dlouhodobě, což na naše tělo působí destruktivně.
„Když kultivujeme schopnost zachovávat klid při fyzickém stresu (který je ve WHM zastoupen vstupem do studené vody), vznikají dva benefity: hladina kortizolu dlouhodobě klesne a navíc je to ten moment, kdy se učíme přejímat mentální kontrolu nad hormonálním systémem.“
To zní tak krásně! Jenom si říkám, proč to všechno nejde trénovat raději s teplem… (smích)
No pozor. Když člověk trénuje tuhle metodu, tak zvládá líp i teplo. Protože primárně jde o to být propojený se svým zdrojem/dechem a tím lépe zvládat stresové situace. Teplo je také stresová situace.
Ale trénujeme v chladu, protože v něm se nejlépe kultivuje také schopnost přijímání. Přijímání nepříjemné situace, odevzdání se. Spousta našich problémů se komplikuje a roste právě proto, že je odmítáme a nechceme se jim podívat do očí. Klid a teploučko se přijímá krásně. Úplně samo. (smích) V chladu je to ale horší. Tam se zobrazí přesně to, jak to máme.
Wim také říká, že vlastně nepotřebujeme psychoterapie. Že jsme schopni si pomoci zcela sami. Však on sám dal tuto metodu dohromady, když byl v hluboké depresi ze sebevraždy manželky, kterou miloval.
Já si myslím, že žijeme ve velkém pohodlí. Příliš se nepotkáváme s fyziologickým stresem, zato to vysoce přeháníme s hlavou. Tudíž se uvádíme do fyziologické nerovnováhy – nevyplavují se nám ty hormony, které by se vyplavovat měly, zato máme dlouhodobě zvýšený kortizol. A to zhoršuje všechny naše fyzické i psychické záležitosti. Deprese a úzkosti, a všechny tyhle stavy mysli, jsou podporované něčím, čemu já říkám bullshit generátor, tj. naše hlava. (smích) Protože hlava neustále generuje katastrofické scénáře, obavy atd. V momentě kdy mám pohodlí a mám čas a prostor nechat hlavu rozvíjet různé myšlenky a zabývat se jimi, dostávám se do sestupné spirály. Kdyby mě někdo v takovém momentě hodil do studené vody, tak se všechno zcela rozplyne.
„WHM je proto jednou z technik, která dokáže přerušit bludný kruh např. depresivního nebo úzkostného myšlení.“
Jsme velmi rychle aktivováni a uvědomíme si co je podstatné, místo toho, abychom se udržovali v přesvědčení, že nic nemá smysl.
Setkala ses někdy přímo s Wimem?
Nejdřív jsem absolvovala Wimův dvouměsíční online kurz a pak jsem se s ním setkala na jednom jeho workshopu, což byl úžasný zážitek. Je to velmi charismatický a srdečný člověk. A mě velmi sympatický pro to, že si na nic nehraje.
Osobní stránky Kashy: http://www.mindfullife.cz
Kashiny workshopy: https://www.facebook.com/mindfullife.cz/