Medailonky a tvorba lektorů, kteří výcvikem prošli:
Kateřina Hyská
Kateřina Paclíková
Ve volném čase neodolám všímavě vychutnanému sójovému cappuccinu, procházce v přírodě a dobré společnosti, ať už dětí nebo blízkých dospělých. 😊
Blanka Fröhlichová
To vše se propojilo v mém povolání, kterým se z práce obchodní ředitelky postupně stalo integrativní (holotropní) dýchání a transpersonální terapie, mindfulness a také ruční výroba zcela přírodní kosmetiky a hraní s písmenky (copywriting).
Právě technika mindfulness se v mé práci úžasně propojila s transpersonálními technikami práce s dechem, kterým se věnuji od roku 2008. Díky tomu pro mě bylo úplně přirozené začít pracovat s oběma cestami, které společně vedou k plnějšímu, všímavějšímu a šťastnějšímu prožívání sebe sama.
Když bude svět plný všímavých lidí, bude to ještě hezčí místo pro život. Myslíte si to také? Potom to spolu pojďme více prozkoumat…
Kamil Schuster
Něco o Kamilovi: S principy osobního rozvoje, a hlavně Mindfulness jsem se setkal na své iniciační cestě někdy v roce 2015 a postupně si tyto metody duševního rozvoje získaly mou plnou pozornost. Nakonec jsem absolvoval lektorský výcvik – Akademii Mindfulness a rozhodl se toto umění vnímavé pozornosti šířit dál. Jako zajímavé rozšíření byl pro mě i semestr Školy Improvizace, která pracuje s přítomností a posouváním osobních hranic nastavených naším EGEM.Zabývám se také oblastmi práce s nevědomím/stínem a jeho impulzy, jejichž přijetí a integrace napomáhají nalezení vlastní cesty ke zkvalitnění či zklidnění života jednotlivce. To potažmo přispívá i k zlepšení i života na celé planetě 😉 Studuji psychologii C. G. Junga, Procesově orientovanou psychoter apii A. Mindella, zabývám se Metodou Vima Hofa, inspirují mě tradiční Indiánské, i evropské filozofie, a další cesty procesu iniciace.
K „probuzení“ je třeba vůle, a ty, kteří ji v sobě najdou, bych rád podporoval jako průvodce při jejich hledání cesty k sobě a plné osobní svobodě.
Protože věřím, že naším primárním úkolem je poznání, tedy reflexe a sebereflexe, je náš „Vnitřní kraj“ právě tím nepoznaným tajemstvím. Tak tedy jdu stále hlouběji a hlouběji „po cestách srdce, a bez dechu se dívám.“ (Don Juan)
Eliška Kučerová
Něco o Elišce: Když jsem byla malá, strašně ráda jsem tancovala. A tak jsem byla zapsaná na hodiny baletu. Plijé a demiplijé, historie tance.. vůbec mě to nebavilo a jako malá jsem si myslela, že pokud chci tancovat, je balet jediná možnost a na tanec jsem dlouho zanevřela. Co se změnilo? Mindfulness. Cítím obrovskou vděčnost za existenci mindfulness, které mi pomohlo opět otevřít dveře do sebe sama, napojit se na tělesné vjemy a počitky. Zamilovala jsem se do mindfulness a zamilovala jsem se do těla obecně. Fascinuje mě svojí dokonalostí, svojí přítomností, svojí pravdomluvností. Zamilovala jsem se dechu, opět jsem se vrátila k radosti z doteků a tanci, k tomu živelnému, který mě tak naplňoval, když jsem byla malá.
Je to nářez, ale stojí to za to. Baví mě pracovat s tělem, zkoumat jeho počitky, všímat si impulsů, učit se jim naslouchat. Mindfulness mi napomáhá být více tady a teď. Být více napojena na své tělo nežli na svou hlavu a myšlenky. Protože myšlenka je pouhý děj v mozku, až ve chvíli kdy ji přisoudím větší význam a důležitost, stane se v mém světě realitou, které budu věřit. Pojďme spolu roztančit naše duše.