Jak jsem problila webinář, aneb pohled ze zákulisí

„Kasii, vůbec si neumím představit, jak jsi v tom stavu mohla natáčet…“ sděluje mi kamarádka Jana, která dostala střevní chřipku hned po mně…

Já na to… „Jani, taky jsem si to neuměla představit!“

Ale pěkně popořadě:

kasia

Napadlo mě zavolat Richardu Vojíkovi, jestli by nechtěl být hostem na mém webináři o Mindfulness. Richard to vtipně otočil vzhůru nohama, jestli prý já nechci být hostem na tom jeho:):) a že přijede s kameramanama k nám domů a natočíme to dopředu.

Řekla jsem, že sice mám raději akce naživo – bez cenzury :), se všema nedokonalostma co se teď a tady dějí, ale pak jsem dala Richardovi za pravdu, že když se to předtočí dá se to udělat hezky, a je to víc user friendly – a že stejně nic střihat nebudem. Domluvili jsme se na úterý 18.00 hodin.

Tak jsem si naplánovala:):) (jó to jsem ještě měla nějakou představu, jak to bude vypadat:), že to sfouknem najednou, nebudeme to ani zastavovat ani cenzurovat a pak to jen chlapi kameramani vymazlí (záběry a tak).

Ale jak už to bývá když si něco plánujete ….. situace si se mnou pěkně pohrála:

Den webináře se blížil, já jsem byla na psychoterapeutickém výcviku a mé děti dostali střevní chřipku.

V úterý nad ránem můj mladší syn Kubík začal zvracet takže od 1.00 jsem byla vzhůru a na výcvik pak už nejela, sice se mi změnily plány, ale říkala jsem si ok, tak aspoň před tím webinářem nebudu někde lítat a dám si domácí pohodičku ať jsem večer v plné síle:).

V 17.00 mne začal bolet žaludek! Jsem exihbicionista a natáčení ani mluvení před lidma mi nevadí, tak jsem se stále ujišťovala, že jsem třeba nervózní z toho webináře (verze, že jsem chytla tu střevní chřipku od dětí jsem vůbec nechtěla doustit:) A pak to přišlo:

V 17.45 JSEM U DĚTSKÉHO PÍSKOVIŠTĚ ZAČALA ZVRACET JAK ALÍK:)

Richard s kameramanama už byli skoro u nás, a mně bylo faaaaakt blbě. Za normálních okolností si jakoukoliv aktivitu v tomto stavu neumím představit, ale přece učím Mindfulness a to, jak si pomoct v momentech obav i bolesti tak jdu na to:

Mindfulness techniku 2 šípů: jeden šíp je bolest samotná, která se děje, 2 šíp je naše mysl a její cavyky, co kolem toho nadělá.

Tyto 2 šípy je třeba oddělit!

Bolest akceptuju, pozoruju a rozhodně nedělám žádné katastrofické scénáře, ani velké haló kolem toho že bliju…

Před příjezdem se mi tam ten druhej šíp docela motal (myšlenky typu – to nedám, bude to hrozný, proč jáááá?:))) atd., nicméně jsem se je snažila neposlouchat a už vůbec né rozvíjet.

….a přijeli muži…Richard a 2 báječní kameramani Ota a Michal.

Hned mi jejich společnost zvedla náladu (takže už se nezvedal jen žaludek:)

Richard to okomentoval, že věděl, že nemá jezdit, ale když už tady jsou tak jdem na to:)

Těsně před webinářem mi R poradil, ať požvíkám lístky zeleného čaje, moc se mi do toho nechtělo, nicméně jsem to zkusila a světe div se! pomohlo to!…asi  na 20 minut….ale taky to způsobilo uplné sevření v dutině ústní a vyplnění mezizubních prostor zbytky čaje, což těsně před mluvením na kameru nebylo úplně praktické.

Během natáčení jsem opravdu byla skoro pořád tady a teď, a prostě když to tělo nedávalo, tak jsem řekla stop, šla jsem se vyblejt a pak jsme pokračovali dál.

Přiznávám, občas se vloudil 2. šíp mé otravné mysli v podobě myšlenky:  „Tak teď to je v pr…. teď pozvracím Richarda i celý jeho štáb.“

Použila jsem další Mindfulness techniku: když máte z něčeho obavu verbalizujte to:

Tak jsem to chlapům řekla, ve smyslu, že si tady přinesu kyblík, na což jsem dostala odpověď : „přines 4 protože, když začneš ty, tak budem všichni“

…a tak jsme se tomu zasmáli a zas bylo líp.

Kupodivu i když jsem tak možná nevypadla, tak jsem si to hoooodně  užila – chlapi totiž byli naprosto bááááječní.

Pak jsme se dost smáli, že vždycky když jsem mluvila já, tak to bylo v pohodě, a když začal mluvit Richard chtělo se mi blejt!!!!:)   a přitom Richard mluvil faaakt zajímavě a chtělo se mi poslouchat, ale ten žaludek…. Zároveň jsem byla opravdu moc mile překvapená, s jakou hloubkou laskavosti a vnímavosti se projevoval – prostě wow.

Skvělí byli i Ota a Michal za kamerou – naprostej luksus, cítila jsem se v jejich přítomnosti fakt moc dobře, a kdyby mi nebylo špatně tak se tam blahem asi rozpustim.

Během webináře se moje tělo různě kroutilo a polohovalo, aby mu bylo líp…

Kamarádka Kája mi po shlédnutí sdělila: „Noooo nevypadala jsi dobře, bylo to na Tobě vidět“

Jana k tomu dodala: „Na druhou stranu jsi byla taková pokornější, né ten velkej živel , jakou Tě znám.“

Vy, co jste se dívali: v momentě když zavírám oči – nééé nemedituju, ale prodýchávám žaludek!

Nakonec jsem si všimla, že to byl opravdu skvěle strávený čas, který vlastně hodně pomohl k oddělení 2. šípu v té mé blicí epizodě, protože jsem dělala něco co mě baví a ještě k tomu se skvělýma chlapama!!!

Takže všechno jako obvykle bylo jak má být, i když to zdánlivě tak nevypadalo.
A poučení? Těch je pár:

Základem je oddělení 2 šípů. Přijmout situaci takovou jaká je a zbytečně kvůli ní nejančit!

(1 šíp – situace, 2 šíp jančení)

  1. I když se zdá, že to nepůjde, často to jde – stačí následovat krok za krokem toho, co se právě děje.
  2. Je zbytečné si něco představovat dopředu, stejně to bude jinak:)
  3. I když je člověku hodně blbě, pořád může dělat věci které ho naplňujou.
  4. Společnost hustých mužů je k nezaplacení.

Nakonec se stříhalo minimálně (i když to, jak ukazuju požvíkaný a vyplivnutý zelený čaj na kameru to tam není!!!:), ale blicí pauzy v natáčení musely být minimálně čtyři.

….a jestli jste webinář ještě neviděli…. tak se pojďte podívat tady

Pozvánka na webinář

Chtěli byste se také věnovat Mindfulness a dozvědět se více?…tak dále doporučuji:
VYZKOUŠET JEDEN Z MÝCH WORKSHOPŮ NEBO JINÝCH ŽIVÝCH AKCÍ
SLEDOVAT NAŠI FACEBOOKOVOU STRÁNKU
INSPIROVAT SE ČLÁNKAMI NA BLOGU
REGISTROVAT SE DO ON-LINE TRÉNINKU

 
Změna hesla
Prosím zadejte svůj email. Nové heslo obdržíte emailem.